Mým domovem ztichlá je putyka

Karel Hašler

G#Mým domoCmvem ztichláC# je putyka, D#mým štěstímD#7 je sklenG#ice plná.
Snem C#mládí byla vždy D#gotika a D#7smetla ji baroka G#vlna.
Když potácím se setmělou ulicí, nahlížím do oken spáčů.
Jen němý stín mě provází, já sám nad sebou pláču.
G#Můj malý broučku, D#7jdi klidně G#spát
o svojí mámě D#7nechej si G#zdát.
G#7Máš jeden z nejhezčích C#darů, že můžeš C#mtak klidně G#spát,
G#7tvá máma tančí teď C#v baru,
G#jiný muž možná D#7už má jí teď G#rád.
Já tvojí mámu měl tolik rád,
víc než svou lásku nemoh` jí dát.
Modré snesl bych jí z nebe, život bych za ní dal,
za to, že dala mi tebe,
v noci žít, víno pít, odešla nám.
Odešla máma půlnoční tmou,
já spěchám zrána za prácí svou.
Spi klidně, můj malej synku, nikdo tě neprobudí.
V náručí držíš teď sklínku,
ty jsi můj, já jsem tvůj, a ty to víš
Jdu sám ztichlou ulicí a nahlížím do oken spáčů.
V srdci mám plnou sklenici, sám nad svým osudem pláču.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:42:27.824+00:00
Výsledky hledání: